Děda s babičkou se oba narodili na počátku dvacátého století. Představuju si, že se spolu potkali jednoho krásného jarního dne někdy v druhé půli dvacátých let. Nejspíš se do sebe na první pohled zamilovali. Láska to musela být velká. Vzali se totiž proti vůli svých rodičů. Tehdá to už bylo možné. Žili v Masarykově první republice omámení svobodou a demokracií. Předtím sem přišlo osvícenství, po něm nejhroznější válka, ta první světová. Dědu i babičku naštěstí minula. Vznik nové republiky přinesl krásný pocit pro mladou generaci. Tak je to vždy při velkých dějinných obratech. A možná i bez nich. Mladí vždy vědí lépe, jak by to měl správný život na světě vypadat.
Děda s babičkou se svou tajnou svatbou seznámili své rodiče a ti je vydědili. Tudíž od nich nic nedostali. Protože byli oba krásní, mladí, plní síly a elánu, neřešili to. A ani nevěšeli hlavu. Prostě si navzájem věřili. Sobě i své lásce. Přišli spolu do Chrudimě. U řeky Chrudimky byl na prodej statek. V té době tu ani nic jiného nebylo. Z blátivé ulice před statkem byly vidět městské hradby. Před hradbami pár malých chaloupek, pak velký mlýn a onen statek s hospodářskými budovami - chlévy, stájemi, stodolou. Pak zahrada a pole. Dál nic. V dáli napravo lihovar a sladovna. O kus dál nalevo Jánské předměstí se zájezdním hostincem Na Bídě.
Ten statek se dědovi s babičkou na první pohled zalíbil. Vzali si půjčku a koupili ho. S elánem a chutí začali hospodařit. Byli mladí a měli se rádi. Nevadila jim každodenní dřina od nevidím do nevidím. V té době Masarykovské republiky se jim dařilo. Mělo by to být úplně normální, že ten kdo pracuje, má se dobře. Splatili své dluhy, rozšiřovali hospodářství, přikupovali pole. Hlavně na severní straně za městem. A kupovali také mechanizaci, která jim tu všednodenní rachotu ulehčovala - různé mlátičky, sekačky, pluhy či vozy. Jen traktorům nevěřili. Děda měl totiž hodně rád koně.
Žádné komentáře:
Okomentovat